A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Svatý Tomáš a Princův ostrov - Cestopisy

Sao Tome e Principe

Co jsme delali, kde jsme byli a co videli.

Sao Tome e Principe

30-12-10 Čtvrtek V 15:15 jsme leteli napred do Barcelony kam jsme priletli se spozdenim, protoze jsme meli hodinove spozdeni uz ze Stockholmu a v Barcelone tedy jen 15 minutovou rezervu, takže jsme sotva měli čas stihnout leadlo do Lisabonu, ale zvládli jsme to. Z Lisabonu jsme vyletěli ve 23:35, let probíhal dobře, museli jsme sedět uprostřed, ale šlo to dobře.

31-12-10 Pátek V 5:35 jsme dorazili do Sao Tome letiště, kde byly velmi dlouhé fronty u pasové kontroly a naše kufry zapomenuty v Lisabonu. Takže můžeme doufat, že je dostaneme příští pátek, kdy leti zase letadlo z Lisabonu, protoze na Sao Tome se lita jen 1x tydne.
Auto co jsme si objednali na nás čekalo uz pred letištěm, tak jsme jeli hned do hotelu, kde jsme se dali hned snídani. Pak jsme volali do Navatur aby nam poslali průvodce, který se nas odveze do Tap shop a tak nam poslali Martinho, je jeho jméno. V TAP shopu jsme vse sepsali, ale nepodařilo se nám získat peníze, protoze je nemeli v kancelari a banka byla zavřena uz. Meli bychom pry dostat 80 dolarů na osobu jako náhradu za naše potíže se zapomenutymi kufry v Lisabonu. Na ulici vsude bylo hodně lidí, Martinho řikal, že poslední den všichni ve městě kupuji oblečení a tak. Drive oslavovali konec roku tim, ze stare saty hazely do more, ale s tim uz prestali nejak pry.
Pak jsme šli koupit nějaké oblečení pro nás, trvalo to dlouho protoze lide jsou tam mensi a hubenejsi, ale nakonec se nejake ty sortky a tricka nasla a dokonce i jedna bluza. Takže musíme mít celý týden jedno obleceni a jen jsme doufali, že naše zavazadla prijdou pristi patek a nezustanou v Lisabonu, resp. se vrateji domů a budou tam cekat na nas. Pak jsme šli do hotelu, trochu si odpocinuli a pozdeji jsme vyjeli se podivat, jak to vypada kolem. Zajeli jsme i do mesta k portugalske byvale pevnosti, ale byla zavrena, tak jsme nakonec jeli zpet do hotelu, cekali na 24.00 a potom sli hned spat, protoze jsme byli docela mrtvi.

01-01-11 Sobota V 9:00 nas vzbudila hudba a hlavneni duneni z druhé strany zálivu, kde domorodci vitali Nový rok. Po snidani prochazka kolem vody a snaha se jit koupat. Ale bylo tam tak nabito, ze to neslo, tak jsme koupani vzdali nasedli do auta a vyjeli smerem na Quadalupe. Projizdeli jsme destovym pralesem, bananovniku bylo vsude haldy, vysoke snad Babao stromy a haldy jinych co jsme neznali. Jeli jsme kolem potoka, kde byla spousta zen a deti a prali pradlo.
Zajeli jsme k jedne pláži, ale tam bylo zase tolik lidi, ze se nedalo plavat, tak jsme jen tak sedeli a koukali, jak oni se placaji ve vode.
Prohlizeli jsme jejich lodě, pirogy, vyrobené z kmenů stromů a i trochu koukali na jejich domy. Jsou postaveny ze dřeva, většinou na drevenych sloupech pravděpodobně proto, že když je období dešťů, je tam tolik vody, ze by měli záplavy v domě jinak. I lavice byly vysoké, na tak na metr vysokych sloupcich pravděpodobně ze stejného důvodu. Pak jsme jeli zpet do hotelu, kde mame mini plazicku a tak jsme tam vlezli do vody, protoze bylo horko a chvili se cakali take, jenze za chvili se tam shromazdili domorodci a koukali na nas, asi se jim libilo, ze se koupeme i my a ne jen oni. Povidali nam, jenze portugalsky a tomu my dokonale rozumime, takze z toho byl jen smich atd.

02-01-11 Neděle Dnes nas hudba uz neprobudila, tak to bylo docela fajn. Pak prijel pro nas nas pruvodce, ktereho jsme meli na hledani satu a jeli jsme do Monte Caffe na kávovou plantáž. Pruvodce jsme chteli mit hlavne protoze bychom se o ostrovu a tak nic moc nedozvedeli diky nasi znalosti portugalstiny tedy.
Plantazni domy byly dost opotřebované a všechno tam a nefungovalo to už, na rekonstrukci by to byla potreba pry asi 30mil dolarů. Nejaci Belgičané uvažuji o koupi, ale zatim nic. Pak jsme šli do rodiny, kde zpracovavali doma kávu, pražili a prodávali do obchodů. Koupili jsme si 2kg kávových zrn a pozvali nas take na kavu, ktera byla logicky dobra. Bylo zajimave videt jak bydleli, ve starém portugalskem domě, ale umeli jen portugalsky, tak zase jen usmevy atd. Poté jsme se šli podívat na kávovou plantáž, bylo to neco mezi nizkymi stromy a keri. Takové stromy mohou být až 180 cm, ale obvykle je orezavaji, aby byly tak metr jen vysoke. Trva to az 5-7 měsícu nez se da sklizet.
Poté jsme se vrátili do Sao Tome, cestou začalo pršet takze jsme meli štěstí, že jsme stacili videt vsechno. Odvezli jsme naseho pruvodce domů, do Santany, asi tak pul hodiny od Sao Tome. Zil dohromady s jednou zenou, nebyli ale manzele a meli jednu malou 8 mesicni holcicku. Chteji mít jeste další dítě, kluka, vic deti ale ne. Nyní ale setri, aby mohli studovat na vysoké škole a tim padem mít dobrou práci. Nechali jsme ho doma a vrátil se zpět do hotelu. Po obede jsme jeli opet do portugalské pevnosti, ale zase bylo zavreno. Seděli jsme tam chvíli a divali na ne jak se koupaji. Malý chlapec se snažil rozepnout košili, ale neslo mu to a az plakal. Mavali jsme na neho, aby prisel, ze mu pomuzeme, ale byl plachý a nechtěl. Tak jsem sla k nemu, rozepla mu kosili a on cely šťastný se vrhnul hned do vody. Pak jsme pokračovali podel vody kolem opuštěnych starych portugalskych domu, až jsme došli k vesnici se svými dřevěnými domy na kůlech a vypadalo dost hrozně.
Ale lidé tam byli šťastní a smáli a bavili a nevypadali nijak nestastne. Vubec zasadne byli mili a prijemni. A hezci lide to jsou s jemnymi rysy.

03-01-11 Pondělí Dnes jsme jeli na kakaovou plantáž, ale nebylo to, co jsem čekala, myslela jsem, ze tam bude tovarna na vyrobu kakaa, ale tam je zrejme jinde, kam jsme se ale nedostali vubec. Ale stejně to bylo dobré. Bylo to v Roca Agostino Neto, stare plantáži, kde byla opuštěna nemocnice a v byvalych domech, kde drive bydleli otroci, bydleli lidé stále. M j jsem se dozvedela, na cem roste avokado, coz jsem nevedela driv a vzdy byla zvedava, jak to vypada. Je to vysoky strom a ne ker, jak jsem se domnivala. Pak jsme šli do kakaoveho lesa vlastne, vysoke stromy, na kterych tedy roste kakao. Napred jsou jen malé bílé květy ze kterych potom vyroste kakaovy plod, dest veliky. Kdyz se otevre, je tam spousta jaderek obalenych bile, coz je sladke a dobre. Napred je plod zeleny pak červeny, a když je žluty, tak je zraly. Také jsme viděli ovoce, kterému rikali chleba. Neochutnavali jsme to ale, takze nevim, jak to chutna.
Bylo to dost vyčerpávající ale a to horko a vlhko, tak jsme „propustili“ Martinho (nas pruvodce) a jeli zpet do hotelu, kde jsme měli oběd. A chvili se koupat. 04-01-11 Úterý Dnes jsme se jeli podivat na vodopad S. Nicolau. Byl malinky, ale hezky. Pak jsme jeli jeste k jinemu vodopadu, ktery byl o neco vetsi, nekdo se tam i koupal, ale my nejak nemeli chut, tak jsme jen koukali chvili a pak jeli dal na zase jednu byvalou plantaz, Bombaim.Trvalo to poměrně dlouho nez jsme tam dojeli, cesta vedla vlastne dzungli, takze to bylo zajimave. Tolik palem jsem nikdy neviděla tak jako tady na celem vlastne ostrove. Plantazni dum, predelani na maly hotylek byl zajimavy, ale nebylo by tam co dělat moc. Je to jen vyslovene kdyz tak na prespani a druhy den jet dal. Začalo zase pekne pršet, tak jsme chvili pockali, ale nevypadalo, ze by chtelo prestat, tak jsme bezeli do auta a zpet pak do hotelu. Po obědě jsme šli do pevnosti zase, ale opet zavreno.

05-01-11 Středa Dnes jsme sli napred vyridit nase viza a vyzvednout penize a tak, pak jsme jeli do TAP shopu pro penize jako nahradu za zapomenute kufry a pak jsme chteli si jit koupit letenky na Principe, ale zjistili jsme, ze bychom mohli tam zustat jen pres noc, coz by byla draha zalezitost, 160EUR na osobu. Tak jsme Principe museli ozelet.
To vsechno zabralo temer cely den, takze jsme nikam nejeli ven, byli jen ve meste tak rikajic. Courali jsme tam chvili, sli se podivat do stare i nove trznice, kde byla silena spousta lidi a nedalo se poradne na neco ani koukat. Nasli jsme tam ale malinkou pirogu pro Nikyho, panenku pro Rebeccu ale zadnou, tak snad nekde najdeme neco stejne. Pak jsme jen tak sedeli na kave a koukali na ruch kolem a na lidi.

06-01-11 Čtvrtek Dnes jsme naplanovali vylet na zapadni stranu ostrova pres Quadalupe dal a ze najdeme nekde neco kde se budeme moci i vykoupat. Po chvíli jsme se zastavili v zátoce, kde byl vraky lodí, pekne rezave, a pravděpodobně byla portugalska, ktera tam zustala jak byla, kdyz Portugalci museli narychlo ostrov opustit v r. 1975. Pokračovali jsme, silnice vedla podel vody a bylo to krásné s palmami a banánovníky (říkají, že mají více banánů než mohou sníst) a další stromy, které neznáme ani. Minuli jsme Neves, mysleli jsme, že to byl přístav, ale neviděli žádné velké lodě, takže nevíme, proč je loď vyznačena na mapě, když tam nebyl žádný přístav. Projizdeli jsme dalšími vesnicemi, jako Padrão a Santa Catarina, az jsme dorazili na konec asfaltu v Binda a cesta dal byla jen kamenita. Ale pokračovali jsme až jsme dojeli ke stromu, který ležel přes cestu a tak jsme nemohli pokračovat, coz byla škoda, protože jsem byla zvědava, co je dal. Tak jsme jeli zpátky a chteli najit pláž, kde bychom mohli plavat, a kde by mely snad byt i želvy. Ale bohužel jsme nezjistili, jak se tam dostaneme a tak jsme jeli pořád dál, až jsme byli zpátky v Sao Tome. Po obede pak znovu do portugalské pevnosti, která mela byt otevřena až do 17:00. Ale oni tvrdili, že dnes zaviraji v 16:00, haha. Takze jsme jeli zpet a koupali se u nas zase a meli opet divaky.

07-01-11 Patek
Dnes jsme konecne v TAPu dostali nase kufry, tak jsme je nalozili, trochu vybalili a sli se koupat. Byla to legrace znovu, pláž byla prázdná, ale po několika minutách, prisel jeden a pak ještě jeden a opet divadlo. I lidé, kteří vyšli z taxiku co jelo kolem, zůstali na pláži a mavali, šťastni, že nas vidí plavat, nebo? Netuším, proč, ale oni byli šťastní a měli legraci. Když jsme sli zpátky do hotelu, šli s nami a davali se do reci, jenze clovek jim nerozumel. Po plavání jsme šli na oběd a pak přímo do pevnosti a tentokrát jsme se tam konecne dostali. Nebylo to nic moc, některé obrazy, některé náboženské věci, byla tam místnost jako ložnice, kde spal velitel pevnosti pry a další byla malá místnost pro otroka, který se staral o velitele. Ložnice byla velká, pokoj pro otroka maly a pouze tvrda postel bez polštáře, apod. Byla tam take jídelna a takovy jako kyvaci panel, kterym maval otrok a ochlazoval sedici u stolu. Jasne bylo videt, jak stale mysli asi na tu dobu, kdy byli otroci, nebo ja nevim.

08-01-11 Sobota Dnes jsme jeli na nas „dlouhy“ vylet do Porto Alegre, kde jsme chteli zustat pres noc a tak jsme zabalili po snídani a v 11:00 začali naše putování. Nasli jsme dobre cestu (vetsinou nejsou nikde zadne smerovky, oznaceni vesnic a tak se jen hada, kde asi mame odbocit apod), protoze do Santany jsme to uz znali a pak jsme pokračovali podél pobřeží. Cesta do Santany byla docela dobra, ale pak zacala byt spatna, někdy asfalt úplně pryč a jen velké diry a kameny. Ačkoli to nebylo daleko od města Sao Tome, jelo se pomalu diky spatne silnici. Po hodině jsme dorazili do Sao Joao dos Angolaros, kde mel byt nejaky zase plantážovy hotel. Ale my jsme se rozhodli pokračovat v Porto Alegre, kde mel byt Jole Ekolodge, bungalov hotel a mysleli jsme, že tam bude lod, abychom mohli zajet na ostruvek, kde je rovnik. Tak jsme jeli dal a silnice byla horší, ale náhle se vrátil asfalt a bylo to docela dobre jet dal. Najednou jsme viděli Pico před námi v cele jeho krase, tak jsem byla rada, protoze jsem myslela, ze se tam nedostaneme a neuvidime ho. Jeli jsme dal az jsme prijeli k mostu, kde sedělo pár kluků a v posledni chvili jsme videli, ze je most rozbity a jen velka dira dolu. Takze to byla klika, jinak by bylo prijemne haha padat dolu. Byla tam objizdka a kousek jsme jeli potokem, ale meli jsme 4×4 takze jsme to zvladli bez problemu logicky.
Celou cestu jsme jeli podel moře, ale byli jsme dost vysoko a viděli na moře z vysky jen, krásné zátoky s písečnou pláží. Nakonec jsme prijeli do Porto Alegre, kde jsme se museli zeptat se na cestu na pláž Ekolodge. Jeli jsme asi 4 km pralesem s palmami jen vlastne, krasne to bylo. Prijeli k Ekolodge, kde byla krásna pláž a pár podivnych chatrči by se dalo rict. Nebyl tam nikdo ale za chvili se objevil jeden clovek a vysvetlil nam, ze se musíme vrátit do Porto Alegre, najit toho, co se o to stara atd. Bungalovy nevypadalo zrovna lakave, jen pláž byla úžasná, ale co bychom tam delali, kdyz tam nebyla snad ani sladka voda na osprchovani a WC? Tak jsme poděkovali a rozhodli jsme se odjet do plantazniho hotelu v Sao Joao a přenocovat tam. Je to starý portugalský dům, zřejmě exkluzivní, ale teď trochu starý, ale prijemny. Pokoj bez koupelny, ta je spolecna pro 3 pokoje, ale na te straně co jsme byli jsme byli sami, takže jsme ji meli jen pro sebe. S námi tam jinak byli dva Angličané a pak jeden osamělý muž. Vecere byla dobra, trochu zvlastni jidlo, ale dobre. Sli jsme brzy spat, byli jsme jednak unaveni a jednak ve 23.00 zhasinali, nebyla tam zavedena elektrina a meli jen generator.

09-01-11 Neděle Spatne se nam ale spalo, protože bylo opravdu horko v místnosti a pach, cítil se trochu stary, logicky, protože to byl starý dům. Zajímalo by me, jak to dělali předtím, když neměli žádná auta a na ostrově jsme neviděli ani žádné kone. Sotva chodili pěšky, takze je záhadou, jak se pohybovali. Možná lodemi i když to bylo trochu těžké vzít loď na Monte Caffe ha ha, takže nevím, jak se pohybovali. Možná, že tam koně byli stejně a pak, když byla auta tak - ani tušení, ale bylo by zajímavé vědět, tak jako tak. Pozdeji nam ale Martiu povidal, ze kone tam meli a jezdili povozy, Snídaně nic moc, kousek chleba s máslem a marmeládou, nějaké ovoce, tj. ananas a banán, a něco, co nevím, co to bylo a já jsem neměla nic, protože to nebylo tak dobré a ananas mi nechutna tak jsem měla jen chleba s máslem a to bylo vše. Po snídani jsme zabalili a jeli. Zajeli na pláž ze se vykoupeme. Byli jsme tam chvíli a pak jsme se vedali na cestu zpet do Sao Tome. Zastavili jsme se opět na jine malé pláži, Ekolodge také, vypadalo to trochu lepší, ale nikdo tam nebyl, kdo by se postaral o to. Byl tam jen jeden malý domek a pak bar, který byl uzavřen. Seděli jsme tam a sli se courat ve vode. Byli tak nějakci mali kluci, kteří si tam hráli ve vodě, docela zábavné koukat na ne. Další dva muži začali valit pirogu do vody, asi jeli na ryby. Po chvíli prisly čtyři bílé dívky a jinak nikdo.
Jeli jsme přes vesnici, kde byla asi nejaka slavnost, spousta pěkne oblečených lidi, policisté a vsude jídlo, a tak, ale co to bylo za oslavu nevime. Jeptisku jsme tam potkali take.
Zacinali jsme mit trochu hlad, tak jsme se rozhodli zastavit v hotelu Santana Club a jíst tam. Byly to bungalov, trochu lepsi pochopitelne než jsme viděli tam v Porto Alegre. Spis exkluzivní a to ja moc ne. Ani to misto se mi moc nelibilo, z pokoje na pláž a do restaurace to je nahoru a dolů a dolů a nahoru, takže by to být zábava pro někoho, kdo má rád pohyb, ale ne pro nas tak jako tak.

10-01-11 Pondělí Dnes jsme jeli do Guadalupe znovu, protože jsme chteli najít ty pláže s želvami. Trochu jsme jezdili a hledali, az nasli silnici, ktera nas dovedla do nejake rybarske vesnice s velkymi plazemi, tak jsme zůstali tam. Byla tam spousta, tedy 3 asi opustene lode zase, ale zelvy samozřejmě ne. Na pláži bylo fajn a voda taky tak jsme tam chvili byli, sbirali skeble a musle, kterych tam byla halda a pak jeli zpet do hotelu, protoze byl cas na veceri pomalu.

11-01-11 Úterý Dnes jsme zajeli pro Martinho, protože jsem myslela, že bychom mohli na jedno na místo, co jsem našla na mapě. Cekali jsme na neho v Omali Lodge, kde normalni pracoval, je to luxusni hotel, ale me by se tam nelibilo uz jen proto, ze to nebylo u vody primo, ale pres silnici a proste nemam rada tyhle typy hotelu. Jeli jsme směrem k Quadalupe znovu a ze nas napred odveze na tu plaz, kde byvaji zelvy. Za chvili jsme prijeli k male vesnici u vody, že tam mají želvy. Měli ale velmi malé, miminka to byla, meli je tam v pisku, jestli je „ukradli“ mamam zelvam, nevim. Ale protoze to byl oplocene, tak sotva zelva prelezla plot a dala vajicka d pisku tam. Meli tam ale dost plakatu a povidani o zelvach a morskem zivote jako takovem, tak snad to bylo v poradku i s temi miminky.
Pak jsme pokračovali směrem k Neves, kde Martinho se domnival, ze se da jet odtamtud tam, kam jsem jet chtela. Ptal se tam nekoho, ale řekli mu, že to nejde tam jet, ze cesta je špatná. Tak jsme jeli dále, k bývalemu plantážnimu domu, Monte Forte se jmenovala vesnice, kde dříve zpracovali kokosové ořechy. Teď to byl statek s některými zvířaty a dalo se tam zustat i přes noc, tak jsme si tam dali kavu a nejake piti a posedeli chvíli. Bylo to docela hodně jednoduché, ale slo by to zůstat tam přes noc tak jako tak. Ale horko by tam asi bylo pres noc. Poté nas odvezl do jedne školy, kterou zridili ve stare ohromne portugalske nemocnici, kde delali rovněž umělecké prace. Zrovna mely deticky prestavku, tak byly venku a byla jich halda. Vubec vsude byla halda deti, coz neni divne, kdyz kazda rodina ma pry tak kolem 10 deti. Jeden clovek nas tam provadel a neustale povidal portugalsky, haha. Viděli jsme tam ale panenky vyrobené z bananovniku, docela vtipné, tak jsem koupila jednu Rebecce, tak byla spokojena, ze ma panenku.
Nahoře v prvnim patre také měli některé velmi velmi jednoduché pokoje, kde se da prespat. Shani tam ucitele, dobrovolniky, ale museji umet portugalsky logicky. Zacinalo byt uz trochu pozdě, tak jsme jeli zpátky do hotelu, kam jsme dorazili krátce po 4 hodine, takze jsme nemeli uz zadny oběd, jen trochu koláče a čaj. Rozloučili jsme se s Martinho, dostali jsme jeho e-mailovou adresu, takže mu posleme nějaké fotky ze Švédska, aby viděl, jak to vypadá a take v zimě se snehem. 12-01-11 Středa Dnes jsme zacali koupanim, voda byla téměř placata a je to tak příjemné koupání ve vlnach, ktere byly dlouhé a placate, tak se plavalo krasne.
Pak jsme jeli k Quadalupe znovu, na pláž se želvamy, které jsme neviděli, ale spousta malých otvorů, kam davaji želvy vejce. Seděli jsme tam na pláži a užívali si. Po chvíli jsme pokračovali podel vody po nejake ceste kamenite jen až jsme dojeli k velkému starému portugalskému domu a přemýšleli jsme, co dělali tam driv. Možná, že pěstovali banány či rybolov nebo tak. Nyní tam jsou lidé, kteří tam žijí, a na zdech byly malby, jaké to bylo, když byli otroci. Malá socha tam byla taky. Clovek mel az téměř špatné svědomí sám i když jsme nemeli nic společnéhoho s otroctvím a ani jejich chudobou ted, ale přesto. Oni pokouseli s námi komunikovat, ale to bylo obtížné kdyz mluvi jen. Pak jsme pokračovali a přijeli na jiné pláže se zlatým pískem, takže kde jsme se zastavili na chvíli a kochali pohledem. Pak jsme chteli jet dal, ale cesta byla velmi špatná a bylo těžké jet o tak jsme otočili a jeli zpátky. Potkali jsme spoustu krav a co bylo podivné, kolem nich stale poletovali bili ptaci, co nevime, co to bylo za druh, ale kam sly kravy, tam leteli oni.
Viděli jsme zase staré lodi, divne, ze Portugalci? jen opustili lode, tam kde byly, a neudělali nic s nimi. Možná, že nemaji lide nebo stat peníze na opravu a proto tam jen tak lezi ve vode a nic.
Tak to byl dnešní výlet dnes. Byli jsme docela unaveni po tom jezdeni na těch špatných silnicích, tak to bylo příjemné se dostat do hotelu a trochu odpočivat. Je zataženo a nemeli jsme ani touhu se jít koupat, ačkoli to byl predposlední den.

13-01-11 Čtvrtek Dnes je to náš poslední den tady, trochu zataženo jako obvykle, ale teplo. Seděli jsme o něco déle pri snídani, abychom si užili poslední ráno tady v klidu, protože zítra budeme vstávat velmi brzy, krátce před 4:00, protože ve 4:30, mame byt na letišti. Jeli jsme dnes směrem na východ, smerem na Santanu. Někde před Santanou jsme zastavili u maleho kostelíku Maria Rosa možná se jmenoval. Courali jsme trochu kolem, pak přišli nejake deti a chtěli abychom je fotili a pak se divali na sebe ve fotaku a moc se jim to libilo, videt se tam Pak jsme pokračovali až jsme dojeli k jedné z největších plantáží kakaa, Aua Azil se to jmenovalo. Tam bylo několik budov opravdu zanedbanych. Nějaký muž přišel k nám a začal nam ukazovat kolem a povidat. Mluvil portugalsky, takže jsme pochopili velmi málo, ale trochu jsme rozumneli stejne. Vypravel, jak se zpracovava kakao, ukazoval, kde se susi, meli tam nejake desne stare ohromne pece, kde se topilo drivim. Susi se tam asi 8 hodin, takze to musi byt vec, byt v te hale, kdyz je horko zasadne a pak jeste teplo od peci. Měli tam i produkce palmového oleje, nejake velké barelykam lili stavu z palmy a pak z toho byl olej nebo tak nejak se to delalo, nevim. Pak jsme pokračovali k Boca da inferno, coz byl veliky otvor ve skale, kterym se valila voda nahoru dolu a vypadalo to proste, jako kdyz cert tedy chrli vodu. Šli jsme se podivat na vrchol kopce, odkut byl krasny vyhled na moře a pláže v okolí. Pak uz byl zase čas jet zpátky do hotelu, dat si poslední polevku, ktere byly opravdu moc dobre. Pak jsme se sli koupat naposledy, voda krasne tepla logicky, takovych az 29 stupnu bych rekla. No a pak jsme uz jen zabalili a na večeři a spát posledni noc a zitra domu.

14-01-11 Pátek Vstali jsme brzy ráno 3:50 protoze ve 4:30 jsme meli byt na letišti, nastesti jsme meli letiste vlastne za rohem, takze jsme to krasne za tu chvili stacili. Tam byli někteří lidé uz, tak jsme šli zaplatit napred letištní taxu 18EUR na osobu a do tranzitní haly. Potěšitelné bylo, že tam bylo klimatizace, jinak by tam bylo hrozné horko. Naštěstí jsme byli jedni z prvních, tak jsme se zajistili velmi dobrá místa k sezení, a když otevřeli kavárnu jsme šli na snídani.
Byli jsme samozřejmě o hodinu zpozdeni, takže jsme se obávali, že letadlo z Lisabonu odleti bez nás. Ale měli jsme štěstí a stacili.
V letadle jsem měla „zábavu“, byla tam nejaka matka s třemi dětmi, kteří seděli několik rad pred nami, ale ubytovali se vedle meho sedadla a hrály si tam na podlaze, strkali stale do mne a křičeli, atd.. Ptala jsem se matky několikrát mohou-li jit jinam, ze jsem unavena, chci spat a navíc jsme měli dlouhou cestu domů. Ale ona nic, takže nakonec, když jedno dite se o mne zacalo opirat a poskakovat, tak jsem ho vzala za ruku a náhle máma zacal anglicky jecet: Nedotýkejte se mých dětí. Tak jsem sla pozadat letusku o pomoc. Šla k matce a řekla něco v portugalštině a matka po chvíli zvedla děti a demonstrativne zacala obcazet cele letadlo, ale byl alespon klid.
Prileteli jsme do Lisabonu na doraz tedy, takze jsme museli utikat ddaleko, abychom stacili letadlo do Londyna, ale stacili. Cítila jsem se opravdu unavená a jako ze mám zimnici, pocit na zvracení a tak jsem zacala, že mam asi malárii nakonec tak jako tak. Ale jen jsem byla tak unavena, samozřejmě, malárie to nebyla.
V Londýně, také se zpožděním, protože letadlo z Lisabonu vyletelo pozde take, tak jsme zase jen padili z jednoho terminalu na druhy, abychom stacili letadlo do Stockholmu. Heatrow je hruza, uch.
No a kdyz jsme konecne prileteli na Arlandu, tak nase kufry neprisly pochopitelne, nejak se jim zalibilo asi v Lisabonu, ale teď to nevadilo, jako na Sao Tome. Krome toho prisly domu pak druhy den hned.
Takže to byl konec naší cesty do Sao Tome e Principe, a jsem ráda, že jsem tam byla, protože to byla nadhera a zajimave to tam bylo take. A klidne bych si to zopakla, byt tentokrat bych mela jen rucni zavazadlo haha.

další cestopisy
Fotoalba
albumimgj0624593

Sao Tome e Principe

18.01.2011
Komentáře
0
Řadit podle času | Řadit podle vláken vzestupně sestupně

Při vkládání příspěvku do diskuze jako neregistrovaný uživatel budete mít u vašeho příspěvku zobrazenu IP adresu

:-) :-( ;-) :-P :-D :-[ :-\ =-O :-* 8-) :-$ :-! O:-) :'( :-X :-)) :-| <3 <:-) :-S >:) (((H))) @};-- \o/ (((clap))) :-@